Tato stránka nevznikla z potřeby vysvětlovat.

Vznikla z potřeby říkat věci, které se obvykle neříkají — přesně, bez omluvy, bez útěchy přidané na konec proto, aby se lépe četla.

Jsem psycholožka. Léta pracuji s autistickými ženami — v klinické praxi, v komunitních programech, v podmínkách, kde lidé přišli o téměř vše. Pracovala jsem ve Velké Británii a v České republice. Viděla jsem dívky a ženy na začátku jejich porozumění sobě i ženy, které to porozumění dostaly příliš pozdě na to, aby zachránily věci, které chtěly zachránit.

Píšu o tom, co vím. Profesionálně, instinktivně, osobně.

Hranice mezi těmito třemi věcmi jsou méně zřetelné, než by možná měly být. A právě proto, myslím, stojí za to číst dál.

---

Česká literatura o autistických ženách téměř neexistuje. To, co existuje, je většinou přeložené, zjednodušené, nebo postavené na modelech, které vznikly pozorováním chlapců a mužů. Ženská zkušenost spektra — maskování, emoce, tělo, intimita, identita — zůstává nepojmenovaná způsobem, který odpovídá tomu, jak skutečně vypadá.

Tato stránka je pokus to změnit.

Ne systematicky. Ne akademicky. Ale poctivě.

---

Píšu pro autistické dívky a ženy — zvláště pro ty, které teprve začínají chápat, co jejich život vlastně byl.

Píšu pro lidi, kteří je milují — a kteří někdy neví, jak být přítomni způsobem, který skutečně pomáhá.

Píšu pro odborníky — a nebudu k nim vždy laskavá, protože laskavost by zde byla nepoctivá.

A píšu pro každého, koho tato témata přitahují z důvodů, které možná ještě plně nezná.

Hranice mezi těmito skupinami jsou, jak jsem se za třicet let přesvědčila, mnohem méně zřetelné, než si většina lidí myslí.

---

Texty zde jsou přesné, pokud to jde. Tmavé, pokud to materiál vyžaduje. A bez rozuzlení, která by byla lží.

Některé věci nemají dobré konce.

Ale mají pravdu. A to, myslím, stačí k tomu, aby stálo za to je číst.

---